Tomas Tranströmer - Nobelova cena za literaturu letos patří Švédsku

Publié le par Anna Strnadlová

AP111006017730-2-.jpg

 

Nositel Nobelovy ceny za rok 2011 Tomas Gösta Tranströmer se narodil 15.4.1931 ve

Stockholmu. Studoval dějiny literatury a poetiku na Stockholmské univerzitě (kde později

získal čestný doktorát), ale kromě toho se věnoval i psychologii, která se stala jeho

zaměstnáním.

 

Jeho literární debut, sbírka 17 dikter (17 básní) z roku 1954, znamenal velký zlom ve

švédské kulturní historii – bývá považován za definitivní konec literárních „čtyřicátých let“,

silně poznamenaných druhou světovou válkou, a nástup nové epochy – „femtiotalisterna“

neboli padesátníků. Ačkoliv novátorská sbírka vyvolala i vlnu kritiky, Tranströmer si díky ní

(vydal ji v pouhých 23 letech!) získal uznání a respekt, a to i za hranicemi Švédska. 

 

V roce 1990 básník získal za sbírku För levande och döda (Pro živé i mrtvé) významnou

Cenu Severské rady za literaturu. V tomto roce ho ale potkala i jedna nemilá událost –

postihla jej mrtvice, která mu způsobila částečné ochrnutí a zasáhla i řečové centrum.

On se nicméně nenechla odradit a i nadále se věnoval veřejným vystoupením, při nichž

hrál na klavír skladby pro levou ruku a spolupracoval s herci, kteří přednášeli jeho básně.

Tvorba po roce 1990 nese známky prožitého obtížného období, básník ustupuje od náročně

komponovaných básní a volí spíše kratší formy. 

 

Psal po celý život takřka výhradně poezii, pouze v roce 1993 vyšla i jeho autobiografie s

názvem Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí). 

K očím českých čtenářů jeho verše zatím skoro nepronikly. Přeložené ukázky básníkovy

tvorby se objevily pouze v časopise Světová literatura č. 1992/4 a v antologii Ostrými

paprsky, vydané v roce 1999. Doufejme tedy, že udělení Nobelovy ceny podnítí překladatele

a zejména nakladatele k důkladnějšímu představení tohoto básníka českému publiku.

 

Pomalá hudba

 

Budova je zavřená. Slunce proniká okenními tabulkami

a vyhřívá desky psacích stolů,

které jsou tak silné, že unesou tíhu lidských osudů.

Jsme dnes venku na dlouhém, širokém svahu.

Mnoho lidí má tmavé šaty. Člověk může stát na slunci se zavřenýma očima

a vnímat, jak ho to pomalu vane kupředu.

Velmi zřídka chodím k vodě. Teď jsem ale zde,

mezi velkými kameny s pokojnými hřbety.

Kameny, které pomalu vyšly pozpátku z vln.

 

Překlad: Libor Štěkavec

Světová literatura č. 1992/4

Publié dans Culture

Pour être informé des derniers articles, inscrivez vous :

Commenter cet article

Otto Drexler 16/10/2011 20:20



Bien sûr, très heureux. Peut-être bientôt.



Aniska 16/10/2011 20:10



:D Merci Otto. J´espere que tu ecrit qqch pour Kalesh aussi! je suis impatiente! 



Otto Drexler 16/10/2011 20:00



J'espère aussi.