Vzpomínka na Magora

Publié le par Kalesh

images-copie-18.jpg 

 


Z rozhovoru s Jiřím Dulfem, 1999.


„Vidím tady, na skříni, pořád tvou sbírku labutí. Říkáš, že labuť je tvoje erbovní básnické znamení -- to je ale hodně starý symbol. A taky měsíc, o kterém jsi mluvil.

Já se stal sběratelem labutí, když jsem dostal po Magorových labutích zpěvech od kamarádů první tři čtyři. Najednou jsem jím prostě byl.

 

Proč labutě?

Protože, jak známo, labuť zpívá teprve umírajíc. A pokud jde o měsíc -- za úplňku, den předtím a potom, vůbec nemůžu spát.

Vybavuje se mi Máchovo: "Ani labuť, ani lůna ..."

 

Když jsme u té marnosti. Napsal jsi kdysi, že underground je reakcí na odlidštění, zkurvení hodnot. Dnes si na ně mnoho lidí stěžuje a ten pocit marnosti je zachvacuje. Znamená to, že druhá kultura je pořád zapotřebí?

 

Samozřejmě. Stačí se přijet podívat ke mně do Vydří na nějakou sešlost. Ne že bych z toho měl nějakej džob, ale s potěšením zjišťuju, že společnost je pořád zkurvená, a tak underground musí existovat dál. I když se hodně zlepšilo a já si to uvědomuju, ve většinové společnosti je kurvení hodnot na denním pořádku, takže underground je nesmrtelnej.“

Publié dans Interviews

Pour être informé des derniers articles, inscrivez vous :

Commenter cet article